Zde může být text o autorovi
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 
 
 

Jahodový Harry

Autor: minime
Pár: Severus Snape/ Harry Potter
Varování: znásilnění, sexuální kontakt učitele s žákem
Shrnutí: Severus Snape. Obávaný profesor Lektvarů na Bradavické škole čar a kouzel. I on mívá sny.
Poznámka: Povídka již byla zveřejněna na www.potterslash.blog.cz. Prošla také mírnou úpravou.



Jahodový Harry
Rozrazím dveře do učebny šestých ročníků.
Žalůdek se mi očekáváním sevře.
Když spatřím tu rozcuchanou čupřinu havraních vlasů, zeleň jeho očí a nenávist v nich vypsanou... Vrátím se pevně nohama na zem.
Nikdy se nezmění pohled, kterým oplácí ten můj zlověstný.
Něco téměř nesrozumitelného zavrčím na toho hlupáka Longbottoma až se strachy třese jako ratlík.
Spokojeně mu věnuji svůj úšklebek. Ano, jsem na sebe hrdý, protože jsem zahnal ten příliv paniky, který mě vždy nepřipraveného zaskočí.
Otočil jsem se tak rychle až mi hábit působivě zavlál.
Paniky jsem se zbavil, ale pořád byla přítomna touha.
Nepomohlo však ani když jsem se otočil. Cítil jsem se strašně, když mě nenávistným pohledem propaloval skrz naskrz.
Nepohnul jsem se. Zády ke třídě jsem strhl Nebelvírské koleji deset bodů.
Zamířil jsem ke katedře a chtě nechtě si sedl, pohled mi zase spočinul na něm.
Nohy jsem měl téměř nepoužitelné. Setkání Smrtijedů se protáhlo do hloubi noci a musím uznat, že Pán zla měl opravdu špatnou náladu.
Po těch Cruciátech, kterým jsem prošel opravdu obdivuji své tělo, že to vydrží.
S trochu bolestným výrazem dosednu a hlavu si podepřu rukou.
Už toho mám plné zuby. A to tu je ještě ON. Musí mě vidět takhle zničeného.
Neudržím se a vzpomínka mi ho ukáže v celé své kráse.
Otevřu oči.
Vypadá... Jako obvykle.
Žádná změna. Proč by také nějaká měla být?
Vždyť je to Potter, domyslím si věrohodný argument.
Syn Jamese Pottera, mého úhlavního nepřítele ze školních letech.
Kdybych uměl plakat spod očí by se určitě spustila nějaká ta slaná kapka.
Ach bože... Harry Potter, ten šestnáctiletý hubený mladík.
Určitě ho výškově převyšuji minimálně o hlavu. Přisuzoval jsem to podvýživě, se kterou Harry přišel od Dursleyů. Tak moc je za to nenávidím. Mohli Harryho vidět každý den prázdnin, mohli s ním mluvit, mohli ho mít rádi. Tak strašně jsem jim záviděl a proto je nesnáším. Co bych dal za to, abych mohl být Harrymu na blízku. Ty dva měsíce prázdnin byly pro mě přímo k zbláznění, ale po chlapcově návratu to bylo ještě horší.
I když bych si to nikdy nepřiznal. Hlavním účelem mých nočních procházek po hradu nebyl problém se spaním, ale chtěl jsem Harryho při něčem nachytat. Bylo to téměř jako dětská hra na schovávanou.
Ale nachytat ho při činu... Nachytat ho při něčem tajném... Osobním a intmním.
Ať už by to bylo třeba jen toulání se hradem nebo možná tajná milenecká schůzka. Každým večerem jsem s tou myšlenkou vycházel ze svého sklepení a doufal, že Harry bude mít na sobě to příšerně přiléhavé pyžamo a možná že bude mít i rozepnutý nějaký knoflíček horního dílu.
Představoval jsem si jeho odhalenou hruď. Téměř dětská pokožka se leskla v měsíčním světle a já jsem ucítil nepříjemné pnutí ve svých kalhotech.
Nenávidím je.
Nenávidím Pottera!
Nenávidím Dursleyovi za to, co mu dělají!
Nenávidím svou slabotu, která se probudí při pohledu na Chlapce, jenž mě pomalu ničí.
Byl téměř konec hodiny, když mé vzrušení konečně opadlo.
Už téměř bez potíží jsem vstal a šel si prohlédnout práci těch nezbedů.
Nic zvláštního. Pár zpackaných lektvarů a obzvlášť ten Longbottomův, padesát přidaných bodů Zmijozelu a čtyřicet strhnutým Nebelvíru. Normální hodina.
Tiše jako nadpozemská bytost jsem se plížil k mé zkáze.
Stál jsem u něj tak blízko, že jsem mohl slyšet jeho trhané dýchání. Byl vyděšený, ale z čeho?
Nahnul jsem se nad jeho kotlík a pochopil jsem.
"Ale, ale..." Začal jsem svou oblíbenou větu, kterou jsem opakoval skoro od prvního ročníku.
"Pan Potter neumí číst nebo zase přemýšlel nad tím, jak si vylepšit všechny zbývající večery do konce školního roku ?" Ano, bylo to kruté, ale potřeboval jsem... Potřeboval jsem, aby mě něco odradilo od toho, abych se na něj teď hned nevrhl, nezlíbal jeho zrůžovělou tvář strachem a nepokusil se o to nejhorší...
Věděl jsem, že si Potterovým trestem pod sebou podvědomě řežu větev, ale nemohl jsem odolat tomu zakázanému ovoci. Třeba se ho jen prsty dotknout, až bude krájet něco ohavného a svést to na jeho nevídanu nešikovnost.
"Dnes v osm večer, pane Pottere..." Zavrčel jsem mu do ucha a téměř zavyl touhou ho do něj kousnout. Neudělal jsem to. Naštěstí...
"Dnešní hodina je u konce, odevzdejte mi vzorky vašich lektvarů na katedru," divil jsem se, že se mi nechvěl hlas. Rychlostí amorova šípu jsem vystřelil z učebny.
Znovu jsem ocenil výhodu chladnosti sklepení... Zažehlo mou bolestnou touhu po dotyku.
Ztěžka jsem dopadl do měkkého křesla a kouzlem si přivolal láhev zlatavé tekutiny.
Neobtěžoval jsem se něčím tak absurdním jako je sklenička a přiložil si sklo k ústům.
"Na touhu, můj milý," a lokl si toho zlata.
Okamžitě mě zaplavila úleva. Chtěl jsem úlevu. Dostat se ze spárů toho chtíče tím, že ho konečně ukojím.

*****
Ozvalo se klepání na těžké dubové dveře mého kabinetu.
"Dále," zasyčel jsem a věnoval se písemným pracím.
Láhev whisky zažehnala veškeré zlé myšlenky. Málem jsem zapomněl, že přímo přede mnou stojí Harry.
Byl tiše jako pěna.
Zadíval jsem se na něho a s bodnutím u srdce jsem si uvědomil, že vypadá přesně jako v mých snech naplněných vzdychy a sténáním.
Už naučeným posunkem jsem mu ukázal pracovní stůl. Nebylo toho moc. Nechtěl jsem ho zničit, přece jen jsem dal trest až v nepřiměřeně pozdní hodinu.
Sklonil jsem pohled, ale mé racionální myšlení rezignovalo a tak jsem jen tupě sledoval písmenka před sebou.
Když jsem si uvědomil ticho, které nastalo, trochu jsem se zastyděl za svůj pohled nechaný na Harryho zadečku. Ticho bylo přerušováné jen krájením kořene asfodelu a tak jsem načmáral na pergamen Troll, nedbaje na to, že je to esej pana Malfoye.
Unaveně jsem se opřel o opěradlo židle a zadíval se na postavu před sebou...
Tak příhodně opřená o stůl s mírně vystrčeným zadečkem.
Připadal jsem si nesmírně zvrhle a to mě vzrušilo ještě víc.
Začal jsem si představovat, co všechno Harry skrývá pod hábitem.
V místnosti bylo chladno a moje láska byla dost oblečená, přesto si přitáhl kus látky více k tělu. Pochybuji, že to udělal kvůli zimě. Nejspíš vycítil můj chlípný pohled v zádech.
Bez dechu jsem pozoroval jeho labutí šíji a pohledem přejel přes pevná ramena a zastavil se znovu u jeho zadečku. Už od pohledu byl pevný, téměř dívčí.
Představil jsem si jaké by to bylo vzít si ho. Měl už nějakého muže? Věděl jsem, že Harry neměl milostné schůzky a tak jsem usoudil, že je ještě panic. Léta praxe jako špion se mi uplatnila.
Touha, která podpořena alkoholem se ve mne vzdouvala a já se musel křečovitě držet židle, abych po něm nevystartoval. Předříkával jsem si všechny odporné kletby, které bych na sebe použil, kdybych mu ublížil. Protože ON byl celý můj život. A kdyby on kvůli mně. Kvůli komukoli zažil bolest, zabil bych se.
Klouby bělaly a ve spáncích mi neuvěřitelně tepalo.
Harry nejspíš zazmatkoval, když neslyšel žádné škrábání na pergamen a otočil se.
Strnul, když mě viděl.
Ve tváři měl nepopsatelný děs a ja jsem cítil jak se mi při tom pohledu bezbranného dítěte hrne krev tam, kde by teď rozhodně být neměla.
Začal couvat až narazil do stolku. Viděl jsem, že chce prchnout. Uniknout z mé blízkosti. Věděl jsem, že ho musím zadržet, protože by si tuhle naší scénku rozhodně nenechal pro sebe.
Vystřelil ke dveřím.
Byl jsem však rychlejší a dveře jsem zabezpečil jak zamknutím tak tišícím kouzlem.
Takový zmatek a paniky v těch smaragdových očích jsem neviděl ani při hodinách Nitroobrany. Předpokládal jsem, že ani Pán zla v něm nevyvolal takový strach.
Nekřičel. Jen na mě třeštil ty své zelenotmavé hloubky.
Snažil jsem se donutit promluvit, ale nemohl jsem ze sebe vydat ani hlásku.
Chtěl jsem ho ukonejšit a proto jsem vstal a zamířil k němu. Neuvědomoval jsem si, že prostoru mezi námi už moc nezbývá.
Nevěděl jsem jak se konejší. Předpokládám, že objetím.
Přitisknul jsem se na něj, ale teď už začal Harry zoufalstvím žalostně křičet.
Ve svých uších jsem to slyšel dvojnásobně, možná trojnásobě hlasitěji. Bál jsem se, že ztišovací kouzlo nebude stačit a tak jsem na něho použil kouzlo Silencio. Bylo to kruté, ale nemohl jsem jinak.
Začal jsem ho utěšovat a hladit, aby se přestal vzpouzet a říkal jsem mu, že se musí uklidnit. Mlel jsem hlouposti až mně samotnému to přišlo trapné. Nastalo zvláštní ticho.
V Harryho očích, které na mě tak bezbranně hleděly jsem našel strach a … smíření.
Zase jsem ztratil tu těžce získanou rovnováhu a uvědomil si, že jsem na Harrym stále přitisklý a v kalhotech se mi začíná rýsoval bolestná erekce.
Zatemnil se mi mozek, když jsem přibližoval své rty na Harryho jahodové. Dokonce měly i takovou chuť.
Můj jahodový Harry.
Tak poplašený, bojácný...Tak dětský.
Mé ruce našly Harryho jemnou pokožku a protože jsem se pořádně nesoustředil, kouzlo přestalo působit a Harry se táhle rozkřičel.
Už mi to ale nevadilo, svlékl jsem ho z tlusté vrstvy svetrů.
Bránit se nemohl. Moje paže byly silnější než ty jeho, ať byly vypracované z Famfrpálu či ne.
Odhalil jsem dětský hrudník a začal po nich zasévat zrníčka polibků. Malé červené flíčky.
Bože, jeho křik mě ještě více povzbuzoval.
Už jsem nemohl dále otálet, tlačil jsem ho ke stolku, kde se mi ještě před chvílí ukazoval v celé své kráse jeho mladý zadeček.
Věděl co příjde. Začal prosit, vyhrožovat a naříkat.
Kopal a bušil do mé hrudi malými pěstičkami.
Nevnímal jsem bolest, ale doteky bojem způsobené.
Otočil jsem ho, stále mu něco šeptajíc do ucha.
Konejšivá slůvka, milosrdné lži.
Věděl jsem, že ho nedokáži dobře připravit a tak jsem spoléhal na štěstí, které mě v mém životě ještě nepotkalo.
Svlékl jsem se a přitiskl své tělo k mladému, téměř hadímu. Svíjel se a snažil se vykroutit.
Ještě chvilku jsem ho držel a potom jsem přejel na boky a roztáhl jeho zadeček.
Pro něho to muselo být nesmírně ponižující, ale pro mě... pro mě ukojení tajných snů.
Kochal jsem se pohledam po jeho těle, bylo naprosto bez chyby a moje erekce se dotkla jeho vstupu. Když jsem zatlačil, hystericky vyjekl. Jeho svíjení mi přinášelo rozkoš a po chvilce jsem zatlačil znovu a celý do něho pronikl. Panebože! Byl to neuvěřitelný zážitek.
Můj Harry mě přijímal s obtížemi. Byl jsem první, kdo se ho dotkl jako muže.
Plakal a prosil, abych ho pustil a nechal jít.
Tisíckrát se v mých uších rozezněla věta, že se bojí...
Párkrát jsem přirazil a snažil se všemožně vyhledat jeho ústa.
Už jsem nevnímal nic... Jen chtíč.
Po krátkém zápase, který Harry vzdal skoro dříve než začal, jsem uvěznil jeho rty v mých.
Měl je plné a šťavnaté.
Hlavou se mi mihla myšlenka. To, co jsem na Harrym nejvíce zbožňoval byla jeho nesmírná nevinnost a o tu teď díky mé touze přišel.

*****
Z erotického snu mě vyrušilo stálé klepání na dveře. Byl jsem rozespalý a vzrušený. Zakryl jsem se hábitem a rychle přiskočil k písemným pracem šestého ročníku. Pokusil jsem se nasadit ten nejvíce znuděný obličej, který jsem v danou chvíli dokázal vykouzlit.
"Dále," oddechl jsem si, ale znělo to jako zavrčení.
Málem jsem zapomněl, že tu má být Harry. Ten Harry, o kterém se mi zdálo.
Někdo vzal za kliku a do místnosti vstoupil tak šestnáctiletý chlapec.
Píchlo mě u srdce. Vypadal přesně jako v tom intimním snu.
Naučeným pohybem jsem mu naznačil, kde je jeho místo a mladíkovo tělo jsem sjel hodnotícím pohledem.
Potom jsem však raději zabořil nos do esejí a načmáral T jako Troll. Nevšímaje si jména v rohu, které hlásalo Draco Malfoy.

Výkřik a tichý pláč,
bolest a pohrdání
Cítíš ke mne jenom zášť
Dětství se k zemi sklání

Tu noc měsíc nevyšel
já snažil se být něžný
ty kdybys jen nepřišel
byls jak kocábka bez stěžní

Ty oplýval jsi lehkostí
jak motýlů křídla
tvoje tělo bez kostí
a pokožka jak bílá křída

Už neplač, můj malý
Konec
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one