Zde může být text o autorovi
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 
 
 

Neschopen hadího slova

Autor: DementorDelta
Překlad: Mája
Pár: Severus Snape/ Harry Potter
Varování: sex a erotika, hadem asistovaná masturbace
Shrnutí: Harry se skamarádí s tvorem plaché povahy

Neschopen hadího slova
"Ahoj! Co ty jsi zač?" Harry Potter vrazil rýč do čerstvě zryté půdy a díval se dolů na velkou šedou skalku. Zpoza té skalky za zvuku jeho slov v hadím jazyce vykoukla úzká černá hlava.

"Ty mluvíš?" přišel zřetelně překvapený sykot černého hada, jak si vlezl zpátky na plochou skalku. Harry ho vylekal jen chvilku předtím a zmizel pod skalkou pouhým mávnutím ocasu.

"No, jo," odpověděl Harry, opíraje se o pevný rýč, když se celý černý had stočil zpátky na skalce. Podívaly se na něj temné kulaté oči a Harry si dřepnul téměř až na zem. Jeho kolena byla ošoupaná a špinavá a vykukovala zpod starých přistřižených šortek. Vystrčil jeden od práce drsný prst a pohladil jím hada po hlavě. "Jsi fešák," řekl v jemném jazyce hadů. Elegantně posazená hlava se nadšeně hýbla pod tím dotykem. "Jaké je tvé jméno?"

Hlava se napřímila a jedno černé korálkovité oko se na něj upřeně podívalo. "Jméno?" zeptal se.

"Jak si řikáš?" objasnil Harry, přemýšleje, že snad řekl špatné slovo. Hadí jazyk se hodně spoléhal na slabiky, které se mohly překrývat a znít podobně.

"Snake," přišla pobavená odpověď a Harry se také usmál.

"Já jsem Harry," řekl a naposledy tu hlavu pohladil, než se zvedl, aby se protáhnul. Bylo vedro pod tím letním jasným sluncem. Přivolal si z vědra naběračku a hodně si loknul studené vody.

"Ahoj Harry," ozvalo se od skalky. "Ty jsi taky fešák."

Harry se znovu zasmál a zvedl svůj rýč, položený vedle velké šedé skalky.

"Díky," řekl a pečlivě se snažil vyhnout té straně skalky, kam had předtím utekl. Nejspíš si udělal noru na hnízdění. "Tak," řekl, opíraje se o rýč a zkoumaje svou ruční práci. "To by ti mělo poskytnout trochu sluníčka na téhle straně a ochránit tu druhou." Nezmínil se o tom pravděpodobném hnízdě. Hadi byli velmi ochranářští, co se týkalo jejich hnízd.

Had se odplazil se skalky a jednou ji celou obplazil, jeho hlava se pohupovala v kruzích. Harry ho obdivně sledoval. Byl okolo čtyř stop dlouhý, velký na druh zahradního hada, ale krásný a ladný. "Velmi pěkné," byl konečný verdikt, když se had opět stočil na skalce, jeho hlava spočívala na svých záhybech pryč od Harryho, zpět ke slunění se.

Harry pokrčil rameny a vrátil se zpátky do práce. Musel toho zrýt víc, jestli chce mít zasazeny záhonky, které si naplánoval na dnešek. Když si udělal další pauzu na pití, sedl si vedle svého vědra. Had se leskl pod svažujícím se sluncem. Když se dost napil, vylil si zbytek vody v naběračce na hlavu a setřásl to, bez ohledu na své oblečení, propocené tílko a šortky.

"Hej!" ozval se nevrlý sykavý hlas a Harry se ohlédl. Jedno korálkovité oko bylo zaměřeno na něj a třpytivá kapka zdobila hladkou černou hlavu.

"Promiň!" omlouval se spěšně. "Je tu vedro."

"Měl bys odpočívat během vedra," radil had. "Stočit se a spát na slunci." Záhyby byly podél sebe a ocas mrskal pohybem.

"Nemůžeme se celé dny smažit," řekl Harry v předstírané lítosti. Rád pracoval na zahradě a líbil se mu lehký nádech bronzu, které jeho tělo získalo během dvou týdnů rytí bradavické půdy.

"Lidé," řekl ospale had a hlava se znovu vrátila do záhybů.

Černý tvar se sotva pohnul, když Harry procházel o pár hodin později, ačkoli slunce už přímo na skalku nesvítilo. Znovu se hodně napil z vědra. Voda byla stále studená, jak byla očarována téhož dne ráno. Harry zvednul malou krabičku zpod stoličky na vodu a sednul si pod blízký strom do stínu, aby si snědl svůj druhý sendvič.

Zatímco otevíral plechovku, viděl, jak se černá hlava zvedla ze skalky a otočila se jeho směrem. Pak se had ladně rozmotal a odplazil se ze skalky směrem k Harrymu. Ten si opřel záda o drsný kmen stromu, když se to černé tělo hada vlnilo přes čerstvě zryté záhonky a shluky plevele. Když se dostal do stínu, had znovu zvednul hlavu a hledal ho. Hlava se pořád prudce hýbala u jeho hnědých pracovních bot a jemný jazýček vystrkoval zezdola.

"V půdě je čerstvé hnojivo," řekl a směřoval k němu. "Měl bys být opatrný, než začneš jíst."

Harry si překvapivě toho tvora prohlížel. "Díky," řekl a vytáhl si z kalhot hůlku. "Sano," řekl rychle a špína z jeho rukou se vypařila. Elegantní černá hlava pochvalně kývla a pak se začala otáčet. "Um," řekl Harry rychle. "Chceš toho taky trochu?" Had se otočil zpátky, natočil hlavu tak, že jedno černé oko se koukalo na Harryho a pak dolů na nabízený kus sendviče.

"Je to, um…" Podíval se, zvedaje tlustý krajíc chleba. "Kuře." I když měl hodně rád svou práci a samotu, kterou poskytovala, občas mu chyběly nedávno dostudované studentské dny a rámusení všudypřítomné společnosti.

"Zní lákavě," přišla zasyčená odpověď a to hříšné tělo se napřímilo vedle něj. Harry utrhl kousek masa a položil ho na trávu. Na chvíli jedli v přátelském klidu, a když nabídl druhý kousek, had slušně odmítl a položil si hlavu opět na záhyb a ukládal se ke spánku. Harry ho podrbal na hlavě, pak se usmál nad spokojeným zasyčením, které vyklouzlo z malinkých úst pod ním. Jeho dlouhé nohy, trochu opálené z práce venku, byly nataženy na trávě, jelikož ta malá hlava ležela jen kousek od jeho stehna.

Když dojedl sendvič, přehnul voskový papír a strčil ho zpátky do plechovky. Nechtěl se pohnout, aby nevyrušil toho zvláštně utěšujícího hada. Prohlížel si ho, užíval si ty malé vzorky uvnitř černých šupinek, pak taky malé kroucení ocasem, který se hýbal dokonce i ve spánku. Měl by vstát, pomyslel si ospale, měl by dokončit zasazování záhonku na zelí. Místo toho se zaposlouchal do bzukotu hmyzu ve stromech, do vzdálených zvuků v Zapovězeném lese. Pomalu se jeho oči zavíraly.

Harry se vzbudil do teplé tíhy na svém stehně. Jeho vylekaný pohyb vyvedl z míry tu malinkou hlavu momentálně odpočívající na jeho nataženém stehně. "Ahoj," řekl, hlas ochraptělý ze spánku. "Buď jako doma."

"Harry je velmi teplý," řekl had ospale, protahuje se hladkým vlnitým pohybem, jak Harry zjistil on sám kopíroval, když se protahoval. Jeho návštěvník se plazil po jeho pohybu nohy, když si Harry dal ruce nad hlavu a protáhnul si je do výšky.

"Měl bych se vrátit zpátky do práce," řekl, úplně snadno hadím jazykem, i když byl jeho mozek trochu otupělý z nečekaného spánku. Bouchnul náznakem nohou, ale ta černá očka se na něj pouze bez mrkání dívala.

"Nemůžeš použít kouzla?" zeptal se, malinký jazýček se zachvěl.

"No, jo, jak na co. Ale je toho spousta, co se musí udělat ručně." Zašklebil se. "Proto mě najali na léto." Věděl, že v hadím jazyce 'léto' vyzní jako 'čas probouzení'.

"A až skončí léto?" zeptal se had, pomalu se odvíjel z Harryho nohy, ale stále ho pozoroval.

Harryho široký úsměv trochu zvadl. "Půjdu hrát Famfrpál, doufám, aspoň na sezónu." Pokrčil rameny. "Trošku se podívat po světě."

Černá hlava se napřímila a natočila tak, aby měla lepší pohled do Harryho tváře. "Famfrpál je ta hra na košťatech?" Harry přikývl. "Proč jen sezónu?"

Harry se nad tím zamyslel. "Abych uviděl, jestli se mi to bude líbit, nejspíš," odpověděl po pravdě. "Takhle, já nevím, jestli to je to, co bych chtěl dělat se svým životem, ale dá mi to trochu času o tom přemýšlet."

"Není nic, co bys chtěl dělat déle než jednu sezónu?"

Mladík se zamračil na ostrou černou hlavu. Pak jeho pohled mimoděk zabrousil ke vzdálenému bradavickému hradu. "Myslel jsem si, že ano," odpověděl. "Ale nevyšlo to." Přitáhl si nohy k sobě a pak v jednom hladkém pohybu vstal. Had se odplazil pryč bez dalšího pohledu.

Neviděl toho hada, když se vrátil posbírat své věci jen chvilku před západem slunce. Obvykle, když slunce zapadlo nepracoval, ale pořád se cítil trochu provinile kvůli svému odpolednímu zdřímnutí. Odkouzlil vodu, zbytek vylil na čerstvě zrytou půdu, pak vložil svou plechovku k obědu do vědra a očaroval oboje, aby to za ním plulo, zatímco on si vzal rýč na rameno. Rozhodl se pro Hagridovu boudu na půjčku přes léto, zatímco měl klíčník tolik potřebnou dovolenou. Harry, který neměl na léto co dělat, se nabídl, že to zastoupí do podzimu, kdy začínají famfrpálové zkoušky.

Až do dalšího dne, kdy si sednul, aby si snědl svůj první sendvič hada neviděl. Viděl jak ta ostrá hlava vykoukla z pod skalky, vyplázla zkusmo do vzduchu jazyk, ochutnávajíc vzduch kolem. Pak se had obplazil kolem skalky a zamířil si to jeho směrem. Zastavuje vedle něj, pohodil hlavou jako na pozdrav.

"Mohu dostat trochu vody?" zeptal se, čímž překvapil Harryho.

"Jistě," řekl, sahaje pro hůlku, aby si přivolal vědro.

"Mohu sám," řekl had a dokázal to, když se obtočil kolem stoličky až jeho hlava dosáhla vědra. Netrvalo to dlouho. Když byl hotov, přišel zpět vedle do stínu vedle Harryho. "Děkuju."

"Napij se kdy chceš," řekl Harry. "Je toho dost." Had přikývl v poděkování. "Chceš kousek tohohle?" zeptal se, vědom si hlavy, která se nakláněla, aby si ho prohlédla. "Dneska je pečené hovězí."

Bylo chvilkové zaváhání, než odpověděl. "Ne, děkuji."

"Mám dost, opravdu," řekl Harry rychle. "A mám druhý na čas pro čaj."

"Měl bys sníst celou tu věc, mladíku," řekl had, ačkoli 'mladík' mohl být buď 'syn' nebo 'neplodící samec'. "Jsi moc hubený."

Harry se usmál. "Musíš hnízdit. Zníš jako matka."

Ačkoli v podstatě neschopen změny výrazu, ta černá tvář vyvolávala dojem, že je pobavená. "Nemám žádnou družku na kladení vajec," řekl, čímž potvrdil Harryho domněnku, že je to samec.

"Nedalo se jinak slušně zeptat," přiznal Harry. Byl tu způsob odlišit pohlaví hadů, ale nikdy opravdu ten druh nestudoval, nijak víc, než studoval jejich jazyk.

"Lidé mají starosti být zdvořilí více než hadi," odpověděl had. "Většina lidí," dodal.

"Znáš hodně lidí?" zeptal se Harry a položil malý kousek pečeného hovězího vedle svého kolena na čistý trs trávy. Možná že tu ten had je už víc let a zná Hagrida.

Nabídka masa byla sebrána. "Nekolik," přiznal had. "Nikdo, kdo mluví mým jazykem."

Harry pokrčil rameny. "Není jich tu mnoho jako jsem já," řekl smutně.

Pomalé kývnutí od té neomalené hlavy. "To začínám chápat." Předtím než se Harry mohl zeptat, co tím myslel, had se otočil mrsknutím ocasem a odplazil se v trávě pryč. Harrymu nevysvětlitelně připomínal profesora Snapea svým vlátím černého hábitu a vyklouznutí z dohledu. Krátce se pousmál nad srovnáním a přemýšlel, kdo by se víc urazil. Snape nebo had.

Pak vídal hada téměř každý den, obvykle na šedé ploché skalce. Někdy přišel během jedné z Harryho přestávek a obvykle se nechal přesvědčit k přijmutí kousku masa z Harryho jídla. Byla to novota, jak si Harry myslel, kterou si oba užívali, jelikož ten had rád mluvil. A Harry, oproti jeho užívání si samoty, které tahle letní práce nabízela, si to užíval také.

Tu sobotu si balil konzervu a vědro, když řekl hadovi, že nebude pracovat další den na zahradě. Ačkoli opravdu respektoval mudlovské svátky, neděle ve škole byly obvykle trochu méně hlučné a té tradice se držel přes léto sám.

"Musím udělat nějaké opravy na domě," vysvětlil upřeně poslouchajícímu stvoření. "Možná bys chtěl přijít?" To teď už známé natočení hlavy, když ho had studoval, ho přimělo znovu zvážit jeho pozvání. "To je asi hloupý, co? Promiň."

"Hadi jsou obvykle samotářští tvorové," souhlasil had jemným zasyčením, "ale myslel jsem, že lidé jsou společenská zvířata. Přece máš nějaké kamarády ze školy?"

"No, mám," přiznal Harry a cítil se trochu hloupě, když vysvětloval svůj nedostatek společenského života nižší formě života. "Jen jsem myslel, že kdybys chtěl strávit celý den sluněním se na té skalce, že bys možná rád změnu prostředí."

"Dobrá," řekl had.

Byla neděle po poledni, kdy si Harry začal připadat hloupě. Nikde nebylo ani stopy po jeho plazícím se kamarádovi. Balancoval na Hagridovu viklajícím se dřevěném žebříku, pot mu stékal do očí a zamlžoval mu brýle. Byl ve svých obvyklých kraťasech a pevných pracovních botách, ale jelikož tu bylo vedro, hodil své tričko dolů na verandu.

Co si myslel? Ptát se hada, a co hůř, hada, který nemá jméno, aby přišel? To byl tak osamocený? Pravda, mohl kdykoli navštívit Rona a Hermionu a věděl, že je v Doupěti nebo hradu vítán kdykoli se mu chtělo. Byla to jen perverzní lidská přirozenost toužit po samotě, když žijete v ložnici plné studentů, a toužit stejně tak po stejné ložnici, když jste měli veškerou samotu, kterou jste mohli vydržet.

Ale tak hloupě jak si připadal po přiznání, dokonce i sobě, že si užíval hadovy přítomnosti, užíval si mluvit s tvorem, kterému nebyl známý ani za přežití či zbavení světu lorda Voldemorta. Zatloukal další střešní tašku, cítil jak se mu potí ruce a pot mu stéká mezi lopatkama, když ucítil něco klouzat přes svůj kotník.

"Kurva!" řekl dost nahlas, jak mu ten pocit vířil nahoru nohou, kolem jeho zpocených zad a jeho ruky, když se Harry zhoupnul na žebříku a chytil se střechy pro rovnováhu.

"Ahoj, Harry," přišlo zasyčené uvítání, jak to dlouhé hladké tělo sklouzlo na skloněnou střechu.

"Snažíš se mě zabít?" polknul Harry a prohlížel si teď nehybného hada rozzlobeně.

"Nebuď hloupý. Křičel jsem, ale nemohl jsi mě slyšet." Jazýček vystřeloval ven, když mluvil a zoubky mu koukaly z tlamy. "Nemám tak velký prostor na plíce jako máš ty." Jazyk vystřelil ven a mihnul se přes Harryho hrudní kost.

"Přestaň s tim!" řekl Harry a smál se přes svůj mizící hněv. Jazýček sklouzl dolů dál po Harryho hrudi. "Hej, to lechtá!" Chytil prstama hada vzadu za hlavou a položil ho pryč.

Zvíře přijalo tento pohyb s klidem a vypjalo se, aby nahlédlo přes Harryho nahé rameno. "Máš pravdu. Tady je lepší výhled. Mohu vidět hrad."
Harry se otočil ve směru korálkového pohledu k Bradavicím v dálce. Otočil se zpátky, sebral šroubovák, kterým povoloval uvolněné tašky. Zatímco had obdivoval krajinu, Harry otestoval více tašek.

"Chybí ti to někdy?" ozval se hlas blízko jeho ucha. Had se uvelebil blízko jeho lokte. "Žít na hradě?"

Harry se zamračil, ale pokračoval v práci. "Někdy. On to byl vlastně jediný opravdový domov, který jsem měl." Podíval se přes rameno, pak vytáhl tvrdohlavou tašku s vypětím sil. "Ale všichni mí přátelé jsou pryč, zařizují si svůj vlastní život. Taky bych měl."

"Nezníš moc jistě," ozvalo se zasyčení.

Harry se soustředil na znovu připevnění uvolněné tašky, vyndával dlouhé hřebíky z jedné kapsy kraťas a zatloukal je zpátky rychlými schopnými údery. "Všichni musíme dospět."

"Hnízdí tví přátelé?" zeptal se věcně had a sklouznul pryč od Harryho tloukajícího šroubováku.

"Uh, ne tak, jak myslíš ty," řekl a okamžitě si představil Hermionu sedící na hnízdě vajec. "Mí dva kamarádi to spolu myslí opravdu vážně. Možná se vezmou. To je to, co dělají lidé, než hnízdí," vysvětlil.

"Zní složitě," řekl had a vypadalo to, jako kdyby pokrčil rameny. Jak by mohl, když je nemá? "Hadi se spáří a pak hnízdí. Je to jen reprodukce."

Harry se nad tou myšlenkou pousmál. "Máš pravdu. Lidé dělají složité věci. A co ty? Kde je paní Snakeová?"

Had zvedl svou lesknoucí hlavu, až byly jeho oči skoro na stejné úrovni s Harryho. "Reprodukce je pro mladé. Mé dny páření skončily."

Harry nemohl odolat jemnému škádlení. "Možná žes ještě nepotkal toho správného hada." Otestoval tašku pod svazkem závitů. Had jako blesk vklouznul Harrymu přes ruku na rameno.

"Hej!"

"Takhle je to snadnější a nemusím křičet."

"Tys křičel?" Hadův hlas zněl jemně a šeptavě. Pracoval stále stejně a cítil překvapivě utěšující tíhu kolem svého krku a přes svá ramena.

"Takže, Harry," řekl had, jeho tlama velmi blízko jeho ucha. Jazyk trochu lechtal. "Ty jsi mladý pro své druhy, že?"

"Nejspíš," řekl a odolal nutkání podrbat se na uchu.

"Kde je tvoje paní Snakeová?"

Věděl, že had tím nic nemyslí, ale něco jako vztek mu proběhlo žaludkem.

"S lidmi je to jiné," řekl a snažil se vypudit vztek ze svého hlasu. "Komplikované." Měl vědět, že to neuklidní hadovu zvědavost.

"Někdy si lidé věci komplikují sami. Příroda dělá věci velmi prostými."

"Ne všechno," řekl Harry a pak se zkoncentroval na okraj uvolněné tašky. Had počkal až zatluče poslední hřebík, než znovu promluvil.

"To mluví tvé mládí."

Harry se podíval přes rameno a na hladkou černou hlavu. "Některé věci se nezmění, když zestárneš."

Se žebříkem prošli kolem malé boudy, s hadem na rameni Harry sešplhal z žebříku a prohlížel si svou práci. Hagrid nebude muset vytahovat vědra, až bude příště pršet. Harry se pozastavil, aby zvednul své zmačkané tričko, utřel si svůj vlhký obličej a zpocené podpaží, zatímco had se odplazil se syčeným protestem.

"Promiň," řekl.

"Mám rád ten způsob, jak lidé páchnou," přišel hlásek tónem, který Harry rozpoznal jako ospalý. To vážně hadi nedělají nic jiného než že pořád spí?

"Jdu na oběd," rozhodl se Harry. "Nechceš se přidat?"

Ocas u jeho lokte vděčně zašvihal.

"Jsou to jen vajíčka a toast, ale k večeři mám dušené maso a zeleninu," řekl, vytáhl hůlku a poklepal na žebřík, který se sám složil a začal se pohybovat směrem ke kumbálu.

"Vajíčka?" přišlo teď už zcela střízlivé zasyčení, červený jazýček vystřelil ven, jako kdyby je už ochutnával.

Když byli vevnitř, had mu sklouznul po zádech dolů a Harry se otřásl. Zatímco uklidil a připravil věci na oběd, had si prohlížel tu malou boudu. Když se vyndala vajíčka, uložená v Hagridově drátěném koši, had zanechal svého pozorování a doplazil se na linku, vedle zastaralého železného sporáku. Harrymu chvilku trvalo, než si zvykl vařit na tomhle zastaralém sporáku, ale už zvládal několik lehkých věcí. Věděl, že je vítán na jídlo do hradu, ale nikdy tu příležitost nevyužil.

Mrňavý klikatý jazýček se několikrát kmitnul směrem pánvi na dušenou zeleninu. "Voní to dobře." Hlava sebou pohupovala dopředu a dozadu a Harry se usmál a sundal pokličku. Libá vůně naplnila chatu, jak se klikatý jazýček rychle hýbal. Harry popadl dřevěnou lžíci, trochu vydloubnul a položil to na koberec, pak tu lžíci olíznul. Na okamžik byli muž a had to samé. Harry se zamračil.

"Podej mi sůl," řekl bezmyšlenkovitě. "Uh, promiň," napravil to rychle, ale to už se ten hbitý ocas omotal kolem těžké dřevěné slánky a posouval ji směrem ke sporáku.

"Nedělej si s tím starosti," řekl had pragmaticky, když Harry osolil zeleninu a položil na ni pokličku. Když začal dělat na toastech, rozklepnul vajíčka do železné pánvičky. Skořápky položil na stůl k okamžitému zájmu jeho návštěvníka. Harry sledoval jak se ostrá hlava kolébá dopředu a dozadu nad skořápkama.

"Posluž si," řekl a obracečkou zamával plazovým směrem.

"Děkuji," přišlo jemné zasyčení a jazyk už blaženě olizoval vnitřek skořápek. Harry se soustředil na to, aby byly toasty rovnoměrně opečené a nevšimnul si prvního ťuknutí na pultu. Pak se rozhlédl a začal se smát.

"Vypadáš směšně!" řekl a sundal půlku skořápky, ještě pořád lepkavou od bílku, hadovi z neomalené hlavy. I když sundával tu skořápku, jazýček pořád kmital k té lepkavé tekutině. Jazyk kmitnul bezúspěšně do vzduchu, než si had začal rezignovaně prohlížet svého hosta.

Harry si vzal oběd k pevnému dřevěnému stolu. Jeho host se mu připlazil po noze na stůl, takže ho nakrmil trochou míchaných vajec, které delikátně snědl a jemně spokojeně syčel.

"Lepší jsou syrová," povzdechl si, ale Harry si všimnul, že nic nezbylo. Zatímco dojídal, had se stočil a položil si hlavu na své záhyby.

"Mohu se tě na něco zeptat?" zeptal se had, když dopíjel svůj džus.

Harry se opřel ve dřevěné židli. Jednu očaroval tak, aby vyhovovala jeho vcelku malé postavě. "Jasně."

"Proč při povídání o reprodukci jsi smutý?" Harry byl zaskočen a dlouze zíral na černé záhyby. Aniž by had čekal na odpověď, pokračoval, "To proto, že tví kamarádi se chystají hnízdit?"

"Ne!" řekl Harry rychle, pak se zhluboka nadechl, než se na něj znovu podíval. "Mám kvůli nim radost. Vždycky jsem měl."

"Ale nelíbí se ti tvá vlastní situace," řekl had bystře.

"Je to…" začal.

"Složité. Vím; řekl jsi to." Něco u toho nemrkajícího pohledu mu připomnělo být zpátky ve škole a neudělat domácí úkol. "Jsi fešák," pokračoval had. "Měl bys teď mít hnízdo plné vajec."

Hadí jazyk, přemýšlel Harry, byl nepřesný jazyk, co se týkalo nezbytně lidských záležitostí. Odsunul se od stolu a nalil si zase trochu vychlazeného dýňového džusu. Bylo o dost chladněji tady v té kamenné boudě, ale pořád tu bylo teplo.

"Takhle to pro lidi nefunguje," řekl Harry a otočil se zpátky na stůl. Had, navzdory svým otázkám, vypadal ospale a vklidu. "Jsou hadi...?" Přemýšlel, jak by svou otázku bezpečně položil. "Existují hadi, kteří se nepáří s jinými hady?"

Černý trojúhelník se zamyšleně naklonil. "Samozřejmě. Ty pomalé většinou sežerou."

Harry zamrkal a pak se znovu zasmál. "To jsem já, ten pomalý." Položil hrnek na linku. "Musím ještě udělat nějakou práci. Můžeš tu klidně zůstat na večeři."

Zbytek odpoledne strávil rovnáním Hagrodiva chaotického kumbálu. Přemýšlel o těch divných otázkách, na které se had ptal a usmál se nad svou vnitřní debatou, jak vysvětlit plazu, že je gay. Práce mu jako vždycky dávala smysl klidu. Byla to jedna z výhod téhle práce, kterou vzal, ačkoli to znamenalo být až moc blízko k obyvatelům hradu k jeho vlastnímu klidu.

Koho preferuje objevil jako většina mladých mužů docela brzy. A pak zjistil, že vědomí, že preferuje muže nebyla odpověď pro jeho nespokojenost, která ho uvnitř zžírala. Bylo to vědomí, že chtěl jednoho konkrétního muže, jednoho, který ho nechtěl žádným způsobem, co ho pronásledovalo.

Když se vrátil zpátky do té malé boudy, had spal uprostřed postele u zdi. Ospale vzhlédl, urovnal si záhyby a vrátil se zpět ke spánku. Nebylo to jako mít psa, přemýšlel Harry smutně, když se vysvlékl ze svých špinavých kraťasů a napustil si plnou vanu, aby se vykoupal aspoň trochu před večeří, ale bylo to hezké mít v domě žijícího tvora.

Když už měl nandanou zeleninu a maso, had opustil sedačku a zase se doplazil na stůl přes Harryho nohu. Harry mu dal kousek kuřete a po večeři se usadili s knihou v křesle. Had vklouznul vedle něj.

"Umíš číst v hadím jazyce?"

"Myslím, že jo," odpověděl Harry, ačkoli se na to musel hodně soustředit. Chvilku četl, had své záhyby uvelebil vedle něj, zatímco Harry ho nepřítomně hladil palcem po hlavě. Takže to bylo zřejmě přirozené, když byl ospalý, aby pozval hada, aby zůstal. Bez promluvení přikývl a zamířil ke krbu.

"Dobrou noc, Harry," slyšel od krbu.

"Dobrou noc, Snakeu."

Nejspíš to byla venku houkající sova nebo jiný tvor v Zapovězeném lese, který ho vzbudil. Nebo to byla ta erekce mezi jeho stehny. Harry jemně zasténal. Co se mu zdálo, že skončil takhle? Pomalu jeho ruka zajela pod tenké prostěradlo, pod kterým spal. Pak si vzpomněl na svého návštěvníka. Jeho erekce po něm chtěla, aby myslel na hada jako na další živou bytost v tomhle domě - jen proto, že s ním mohl mluvit, ještě neznamenalo, že má poblíž dalšího člověka, ne? Pak uslyšel jemný plazící zvuk a natáhl se pro své brýle na stolku.

"Nějaký sen," přišel pobavený komentář z druhé strany postele. Pak Harry ucítil zřetelnou tíhu na konci postele, jak se had plazil po jeho noze. Najednou byl dost vděčný za to prostěradlo, ať už bylo tenké.

"Promiň, že jsem tě vzbudil," řekl omluvně a snažil se ignorovat to smyslné plazení po jeho noze.

"Sténal jsi," řekl had. Malá hlava šťouchla do prostěradla kolem jeho boků. "Ačkoli to nejspíš nebylo zlé."

Než si stačil uvědomit, co se děje, hadovo silné tělo se vplazilo pod prostěradlo. "Co to děláš?" zeptal se, chtěl si sednout, ale nechtěl se svalit na hada ve svém spěchu. Pocit silného masa na svém vlastní erekci moc nepomohl.

Had mu neodpověděl, místo toho se mu doplazil pod pokrývkou na hrudník. Hbitý ocásek se spustil do údolí mezi jeho nohama. "Nepostaráš se o to?" zeptal se, ocasem kmital přes tvrdé maso.

"No--" začal Harry, zděšený a vzrušený najednou. "Nechci být hrubý nebo tak…" zkusil znovu.

Ocásek se zvednul, čímž zvýšil ten stan z prostěradla a dal tomu na chvilku bláznivý dojem, že Harry byl vůbec nejlépe vybavený muž.

"Zapomněl jsem, jak zdrženliví lidé jsou u těchto věcí," řekl had a spustil stan a sundal prostěradlo, až byl Harry jen ve svých boxerkách, jeho obvyklým spícím oděvem. Od té doby, co se odstěhoval z chlapecké ložnice, přestal nosit pyžamo, aspoň v létě.

Ačkoli to bylo tak divné, jak se zdálo, Harry byl pořád tvrdý.

"Pomohlo by ti, kdybych ti ukázal, co dělají hadi, když se tohle stane?"

Harry zamrkal a teď když mohl hada vidět, se posadil blíž k čelu postele. "Hadi jsou nadržený?" zeptal se, zaujatý a snažil se na to myslet jako na vědecké zkoumání. Vědecké zkoumání s erekcemi.

Kulaté oči se na něj zadívaly a leskly se v metném světle. "To ano," řekl a posunul se tak, že jeho spodní třetina dlouhého silného těla se otírala o Harryho stehno. Pomalu se proti němu začal vlnit a ocas sebou švihal každým pohybem. Ostrá hlava se pohybovala rytmicky nahoru a dolů, jazyk se převracel a ochutnával vzduch.

Pak se hlava ponořila, šťouchla do Harryho boxerkama kryté vzrušení a Harry, který už se nestyděl, si je stáhnul. Bože, bylo to krásné. A upřímně, nechtělo se mu to moc důkladně zkoumat, ale had mu připadal jako další penis, který se o něj otírá. Jeho oči byly zavřené, zatímco se laskal a pak je prudce otevřel, když ucítil dotek na sametovém žaludu. Malý červený jazýček lízal ty průhledné kapičky z jeho štěrbinky.

Harry zasténal, ale nepřestal se zpracovávat. Něco vklouzlo mezi Harryho nohy a Harry se musel rozhodnout, jestli otevřít oči či ne. Zvědavost vyhrála a viděl jak špička hadova ocasu obkroužila jeho kulky a zajela níž a hladila ho. Když se ten špičatý konec otřel o jeho úzkou dírku Harry se výbušně udělal a pokropil si břicho.

Na chvilku bylo ticho až na vzdálené zvuky v nočním lese a lehké pracování Harryho plic. Pak se černá hlava spustila na Harryho břicho a jazyk vystřeloval k loužičce semene, která ho pokrývala. Harry to sledoval skoro bez dechu dokud nezmizela poslední kapka.

"Mmmm," řekl had nakonec, stočil se na čerstvě umytém místě na Harryho břiše. Koukal, jak se hlava usazuje a zjistil, že jde had spát.

"No, díky," zašeptal, nejistý, co říct.

"Dobrou noc, Harry."

"Dobrou noc, Snakeu."

Když se Harry další den vzbudil, byl sám. Tolik povyků pro trapná rána, pomyslel si, ani nevěděl, jak se cítil po tom celém incidentu. Když si zajistil vědro na své obvyklé místo, nebylo tu žádné černé tělo na té šedé ploché skalce. Chtěl ho zavolat zpod skalky, ale nevěděl, co by měl říct.

"Dík, žes mi ho pomohl vyhonit" neznělo moc slušně. Ani "nemyslím si, že bychom se měli nadále vídat, jelikož mě vzrušil had." Takže jen pokrčil rameny a dal se do práce. Dneska sebou přinesl koště, že by prořezal stromy v sadu. Byl v tom asi několik hodin, když uslyšel hlas. Lidský hlas.

"Pottere?"

Harry skoro spadl ze stromu. Byl to profesor Snape. Vykoukl zpoza hustého listí a podíval se dolů. Ten bledý obličej, orámován těžkými černými vlasy byl pod nejspodnější větví, koukal nahoru a mračil se.

"Jenom minutku," zasyčel, pak si uvědmomil, že lidskou řečí nemluvil skoro týden a musel chvilku přemýšlet, aby si přehodil mluvu. Zopakoval svá slova, tentokrát profesor slyšel a poodstoupil.

Harry se přehoupnul na nejspodnější větev a pak se sputil na zem. Snape si ho tiše prohlížel a Harry věděl, že vypadá nejspíš neupraveně. Byla to těžká práce u které se člověk hodně zpotí. Cítil stékat pot po obou stranách svého tílka. Snape, ačkoli nebyl oblečen ve svém obvyklém hábitu kvůli slunečnímu letnímu odpoledni, byl bezvadný jako vždycky. Černé kalhoty a černé tričko s krátkým rukávem se obepínalo kolem té zbožňované hubené postavy a Harry těžce polknul a snažil se nezírat.

"Er, dobrý den," řekl nepohodlně.

"Přinesl jsem semínka pětilistu," řekl Snape bez úvodu a vytáhl malý látkový uzlík ze své kapsy.

"Okay," řekl Harry a nebyl si docela jist významem těch semínek.

"Je nutno je zasadit při úplňku," pokračoval profesor a pak naklonil hlavu. Harry se snažil vypadat, že tomu rozumí. "To je zítra v noci."

"Okay," zopakoval Harry a vzal si ten uzlík trochu nešikovně.

"Není vám něco, Pottere? Zníte ještě víc nevýřečně než obvykle," řekl Snape.

"Omlouvám se. Moc tady venku nemluvím." Podíval se dolů na uzlíček v ruce. "Tyhle mám zasadit?" Potěžkal si ten balíček a pak vzhlédl přesně včas, aby viděl plnou tíhu zničujícího pohledu nasměrovaného na něj.

"Měl byste víc chodit ven, pane Pottere. Vypadá to, že izolace otupila váš rozum stejně tak jako váš jazyk. Možná byste si měl pořídit domácího mazlíčka jako společnost, když se neobtěžujete přijít do hradu." Harry se snažil skrýt svou reakci, když druhý muž pokračoval. "Ano, zasaďte je. Zítra při úplňku. Hagrid to dělá každý rok, takže to nemůže být moc složité." Zamračil se Snape a pak vytáhl svou hůlku. "Nepotřebujete na to být nahý. A teď ustupte, jdu se přemístit."

Harry si tvrdě sednul na trávu pod listnatou hrušeň. "Fakt výborný," řekl sklíčeně. Co bylo na tom muži, že mu zablokoval jeho mozkové buňky?

"Dost ošklivé hrubé zvíře," ozvalo se zasyčení vedle něj a Harry se otočil a viděl jak se k němu plazí had.

"Ne, to není!" řekl Harry bránivě. Projel si rukou vlasy spíše z neklidu než v naději že je srovná. "Už jsem unavený z…" začal, když se had na něj zadíval. "Hele, nemusí vypadat jako mudlovský model, ale jeho zevnějšek není to hlavní. On je, no, hodný ne, ale vždycky se o mě staral a dokonce mi zachránil život. Nebudu tu snášet tvoje urážky na něj."

"Nebyl k tobě moc milý," zdůraznil sykavý hlas.

"Aspoň je upřímný tím, co ke mně cítí," řekl Harry a vytrhl trs trávy ze země. "A já -on--" Zaváhal a zadíval se na místo, odkud kouzelník zmizel. "Je to složité."

"Tobě se líbí," řekl had, jedna strana černé hlavy se zaměřila na Harryho. "Chceš s ním hnízdit."

"Zklapni, Snakeu," řekl Harry nevrle, jak se vedle něj uvelebil jeden černý záhyb. Trojúhelníková hlava ho šťouchla pod ruku a Harry ji nepřítomně pohladil, čímž si vysloužil jemný spokojený sykot. "Promiň, že jsem na tebe vyjel," řekl nakonec. "Asi se cítim trochu divně kvůli včerejší noci."

Silné tělo se prodralo skrz jeho prsty. "Proč?" Dlouhé tělo se najednou odvlnilo. "Bylo to jen uvolnění sexuálních pudů."

Harry si povzdechl. "Protože si rád myslím, že nejsem osamělý nebo zoufalý na to, abych měl sex se zvířetem." Uslyšel něco jako povzdech z té tlamy plné zubů. Hlava zalezla zpátky pod Harryho prsty, čímž si požádala o opětovné hlazení.

"Nekopulovali jsme," upozornil had, když Harryho palec hladil chladné šupinky. "Ani nevím, jak bychom mohli vzhledem k našim velikostem."

Harrymu se vyboulily oči. "Ty jsi dost divnej had."

Z jeho klína vyšel jemný sykavý smích. "To říká ten pravý."
Náhle Harry vystrčil hada z klína a dal se zpět do práce.

Vůbec toho hrozného hada neviděl, ale jeho vzteklé myšlenky ho zdržovaly od dumání nad jednou věcí, o které nechtěl uvažovat--Snape. Sakra. Život byl mnohem jednodušší, když toho muže nenáviděl, předtím, než si uvědomil, že je gay. Předtím než si uvědomil, že by chtěl být gay se Snapem. Zjistil, že se usmívá nad hadovým popisem hnízdění. Představil si jednu z bradavických obrovských čtyřposterových postelí, možná udělaná ze zmijozelské zelené, on a Snape stočení--

Štípnul tu fantazii do poupěte než spadne ze stromu, který prořezával. Když se plahočil zpátky cestou, kterou přišel až ke kamenné boudě, spatřil spát ty černé záhyby na schodech. Pousnul teď už prázdné vědro stranou, předklonil se a otevřel dveře.

"Tak pojď," řekl nevrle. "Obávám se, že dneska jsou jen zbytky," pokračoval, a přemýšlel, proč se omlouval za menu.

"'V pořádku, Harry," řekl had a byl skoro jako doma, když se vplazil na linku. "Nepřišel jsem sem kvůli tvému vaření." Harry hodil po hadovi zvláštní pohled, nebyl si jist, jestli ho had jen škádlí. Malý vidlicovitý jazýček kmital dovnitř a ven, když Harry začal vařit dušenou zeleninu s masem. Had vypadal, že je obeznámen se zkoumáním a otočil se jeho směrem. "Jsi docela dobrá společnost na člověka."

Harry se ušklíbl a zatahal za své špinavé triko. "Tak mě jen nech trochu umejt," řekl, sundavaje si triko a kalhoty, jenom trochu v rozpacích. Ale rychlý pohled na linku mu ukázal, že had je více zaměstnán čicháním k zelenině, než Harryho šňořením. Umyl se a oblékl si čisté oblečení.

"Myslím, že je tu někde chleba," řekl a sroloval si čisté tričko předtím, než se začal hrabat ve spíži. "Ah." Vytáhl bochník a máslo a obojí postavil na stůl. Pak zkontroloval zeleninu, přizpůsobil trochu ohřívací kouzlo, pak to zamíchal těžkou dřevěnou lžící.

"Voní nádherně," řekl had, pokyvujíc lehce hlavou.

Harry se usmál. "Voní, to jo." Vždycky měl zdravý apetit; pracování venku ho proměnilo v bezednou jámu. "Myslím, že celý to trénování v lektvarech bylo k něčemu dobrý." Nakoukl do pánvičky. "Ačkoli to už trošku dochází. Musím udělat novou dávku."

"Ty si opravdu vaříš pro sebe?" přišla zvědavá otázka.

"Jistě," řekl Harry věcně, ponořil naběračku do vědra vedle dřezu a přidal trochu na pánev. "Vytrénoval jsem se trochu u mé tety a strejdy, když jsem byl dítě." Zamračil se. "Dokud mi důvěřovali ohledně jejich jídla." Další zamíchání a byl spokojen. "Každopádně, Hagrid-on je tu normálně šafářem-tu nechal dost jídla pro armádu, takže si nemyslím, že ani jeden z nás bude trpět hlady."

"Nikdy nejíš na hradě?"

"Uh, ne," řekl Harry rychle. Malinká černá hlava pokývala jako na srozuměnou.

"Protože tam je on, tvůj muž?"

Harry cítil jak hoří. "Hele, budeme spolu vycházet líp, když nebudeme probírat můj milostný život." Vzhledem k tomu, že poslední osoba se kterou měl sex nebyla dokonce ani osoba.

"Možná bys ho potěšil, kdybys přišel," řekl had, zatímco Harry dával do dřevěné misky polévku a pak dal stranou nějaké pochoutky pro svého hosta.

"Dřív ne," řekl Harry. "Nic se mu na mě nelíbí." Obrátil oči v sloup. "Přesně co potřebuju. Dohazovací had."

Had si náročně ukousl, jazýček mrskal v očividném potěšení. "Nezdá se, že bys to zvládal dobře sám."

Harry ukrojil trochu chleba a namočil ho do zeleniny. "Vedu si dobře." Zamával koncem na hada. "Jen proto, že jsem sám, ještě neznamená, že jsem osamocený." Tak, to znělo dospěle.

Ostré černé oči přejely přes jeho obličej. "Proto minulá noc."

Harry se prudce opřel v židli. "Řikám ti, že si přijdu divně." Namočil si víc chleba. "Nepopírám, že mám potřeby-každý je má. Koukám, že i hadi."

"Potřeby jsou jedna věc," řekl had, jazýček kmitavě přejel po kapalině na Harryho prstu. "Páření jiná. Tenhle muž se ti líbí. Proč mu to neřekneš?"

Harry zůstal sedět jak přikovaný. "Není to tak jednoduché," řekl nakonec. Viděl, jak had začíná protestovat a pokračoval. "Máme za sebou sedmi letou historii-žádná z toho není příznivá ani k jednomu z nás. Nemůžu přijít jen tak s 'ahoj, zůstal jsem tu tohlé léto jen proto, že si myslím, že jsi sexy'. Zaprvé by mi nikdy nevěřil a zadruhé, i kdyby mi uvěřil, nikdy neprojevil ani nejmenší zájem--" K jeho zděšení se mu zlomil hlas a najednou vstal, popadl svou misku a šel ji umýt v umyvadle.

"Můžeme tohohle nechat?" řekl a vrátil se zpátky ke stolu. Cítil, jak něco přelezlo přes jeho bosá chodidla a nahoru po jeho nahé noze. Had se pohodlně usadil kolem jeho ramen.

"Jistě, Harry."

Jako předtím, Harry na chvíli četl nahlas a užíval si výzvu vidět anglická slova a překládat je do hadího jazyka. Tentokrát had zůstal kolem jeho ramen, hlavu natočenou směrem ke knížce, jako by četl s ním. Ale tvrdá práce ho přemohla brzy během léta a když se snažil potačit zívnutí, zvedla se k němu dlouhá hlava.

"Měl bych tě nechat se vyspat," řekl, "jelikož nemáš rozum spát na slunci, kde je teplo." Malinká hlava byla na stejné úrovni s jeho, černé oči se jemně třpitily v jemné záři světla.

"Klidně tu můžeš zůstat, jestli budeš chtít," řekl Harry nejistý si, jak by měl vyjádřit své pozvání. 'Neočekávám, že bys mi ho pomohl vyhonit' znělo trochu ostře a 'ale jestli se ta příležitost naskytne' znělo dost pateticky.

Takže nechal to pozvání ve vzduchu dokud had neřekl, "Díky." Co bylo dneska jinak, že had počkal, až si Harry vleze do úzké postele, než se mu doplazil na břicho, kde se pečlivě stočil a usnul. Harry, ukonejšený přítomností jiného tvora, usnul ihned taky.

A povedlo se mu prospat skoro celou noc. Slunce akorát vycházelo, když ospale otevřel oči. Něco ho intimně hladilo. Prudce otevřel oči, natáhnul se pro brýle, které si pokládal na noční stolek. Byl z půlky tvrdý, když uviděl silný záhyb, jak mizí v jeho šortkách. Jestli se vzrušil sám nebo s malou pomocí hada, něvěděl.

Přetáhl kolem hada šortky a tmavá hlava se zvedla, trochu se rozmotala, než sklouzla dolů a omotala se kolem Harryho tvrdnoucí délky. Ocas poplácal lehce každé stehno, aby roztáhnul nohy a Harry zdaleka už ne stydlivý, vyhověl.

Hbitý ocásek ho znovu hladil, používal své rychlé doteky na jeho úzkém otvoru. Pomalu záhyby na jeho erekci se zvedaly a klesaly, trochu se vlnily, svíraly ho přesně dobře až Harry vyrazil boky nahoru a silně se udělal, pokropil sebe a hada.

Jako předtím ten malý jazýček obkroužil stopy, slízával je pryč a pak had věnoval pozornost svému vlastnímu lesknoucímu se černému tělu. "Tohle začíná bejt čím dál víc divnější," řekl Harry jemně.

Pevné svalnaté tělo se odvinulo pryč z Harryho měknoucího penisu a položilo si hlavu na jeho klíční kost. "Všiml jsem si, že jsi mě nepožádal, abych přestal." Kdyby se hadi mohli smát, tenhle by se usmíval. To Harry dokázal jasně říct.

Povzdechl si. "Snad to, že se mi to líbí ze mě dělá špatnýho člověka?"

Had pokrčil jedním záhybem a Harry zjistil, že se usmívá. "Snad to, že se mi líbí to dělat, ze mě dělá špatného hada?" opáčil.

Harry si položil hada těsně za hlavu, posadil se, přehodil nohy přes okraj postele, stále nahý. "Myslel jsem si, že můj život bude normální, až tu nebude Voldemort," řekl a prohrábl si rukou roztržitě vlasy.

Had se odplazil na podlahu a podíval se zpátky na Harryho. "Proč je pro tebe být normální tak důležité?" Dlouhé černé tělo se vyšplhalo až na vrchol linky a had se nahnul nad vědro. Jelikož se díval pořád jen na Harryho, nevšiml se, že je vědro prázdné. Ta přidaná váha převážila vědro a had v mžiku zmizel do teď kodrcajícího vědra.

"Do prdele!"

Harry vypukl smíchy a pak znovu, když černá hlava bojácně vykoukla zpoza okraje vědra. "Mám žízeň," řekl podrážděně, zatímco se Harry snažil přestat hihňat. Jeho hůlka byla na nočním stolku, takže potom, co se had dostal z vědra, udělal jednoduché kouzlo na vodu a až po okraj ho naplnil studenou čistou vodou.

"Díky," řekl had a plně se vytáhl, než se snažil znovu napít. Po několika nadšených doušků se hlava otočila zpět na Harryho. "Jsi velmi slaný."

Harry stále nahý cítil jak rudne. A co bylo horší, že cítil počátky další primitivní erekce a rozhodl se radši stáhnout než by věci mohly být divnější. Nechal hada se stočit u krbu s ospalým upomenutím, aby zasadil Snapeova semínka pětilistu.

"Dneska v noci." Přikývl had a pak se zpátky položil na své záhyby.

Harry ten den pracoval těžce a znovu se soustředil na obtížnou práci než na věci, o kterých by radši neměl uvažovat. Na rozdíl od včerejška, nebyl Snape na prvním místě. To místo obsadil sex s hadem.

Byl tak unavený, když se vrátil do boudy, že přemýšlel, že nechá semínka pětilistu být. Ale ta představa tváře profesora lektvarů, která by byla zamračená vztekem byla dost na to, aby ho do toho dostala. Neviděl ten velký chomáč záhybů na schodech vedoucí do boudy, takže nebyl překvapen, když ten známý tvar uviděl stočený na posteli.

"Buď jako doma," řekl suše. Oba konce, jak ocas tak hlava se napřímily v pozdravu. "Co takhle vajíčka k večeři?" zeptal se vesele. Jak rychle si zvykl na toho tvora, se kterým sdílel svůj dům.

"Výtečně," ozval se syčivý hlásek, jak se had rozpletl. Harry se rozhodl, že si představoval ten zájem v černých očích, zatímco si sundaval prací zašpiněné oblečení. Vzchop se Harry, pomyslel si.

Najedli se, pak četli než padla ohromná tma. S povzdechem zavřel knížku. "Měl bych začít s těma semínkama," řekl, zívaje.

"Jsi unavený, Harry," řekl had z opěradla křesla. "Nech je na ráno. On se to nedozví." Zvedl hlavu a sledoval, jak vstal.

"Dozví," řekl Harry a obrátil oči v sloup.

"Jsem zvědav, jak se tohle vyvine," pokračoval had a zněl nevrle.

"O tom se nebude diskutovat," řekl Harry a nazul si znovu své pracovní boty.

"Mohu tedy jít s tebou?"

Harry pokrčil rameny. "Proč ne." Takže se svým stopařem usazeným pohodlně kolem svých ramen, Harry vyrazil směrem k obezděné bylinkové zahradě. Bez měsíce, byla neuvěřitelná tma, ale Harry cestu znal.

"Harry," řekl had jeho hlava se pohybovala kousek od jeho ucha. "Mohu se tě na něco zeptat?"

Mladý kouzelník se zachechtal. "A odkdy máš zabrány?"

Mohou se hadi usmívat? Tenhle vypadal, že ukazuje tesáky, kdykoli se baví. Naštěstí nebyly jedovaté.

"Přemýšlel jsem o něčem, co jsi řikal předchozí noc, o svých příbuzných, jak ti nedůvěřovali s jejich jídlem." V hadím jazyce 'příbuzní' zněly trochu jako 'spoluhnízditelé', ale pochopil podstatu věci.

"Jo tohle," řekl Harry, skoro ulehčen. Nebyl si jist, čeho se ál, že se had zeptá, ale tohle aspoň mohl odpovědět. "Není to nic vážného, opravdu. Nebyli to kouzelníci, takže nenáviděli všechno, co se týkalo kouzel. Snažili se to ze mě dostat, ale samozřejmě by to nevyšlo." Zatočil na malou cestičku, která se zvedala nahoru směrem ke kamenné zdi zahrady. "Nicméně, teta Petunie po mě chtěla, abych jim vařil-hlavně snídaně, ale umím udělat i dobrý oběd, když musím. Ale po několika letech mě začali během léta pozorovat. Jako kdybych jim měl udělat něco hroznýho."

Uchechtl se a otevřel železnou pracovní branku. Nebylo to okouzleno, jelikož jediné, co to obklopovalo byla bylinková zahrada. "Myslím, že to bylo po pátém ročníku, kdy jsem nechal povalovat svou učebnici lektvarů, stránky nalistované na různých jedech. Pak už jsem nikdy nemusel vařit."

"Proč jsi tam tedy zůstal?" zeptal se had, když Harry zavřel za nimi branku.

"Musel jsem. Místo bylo chráněný. A aspoň dělání nějakejch prací pro tetu a strejdu mi dalo něco, abych se zabavil, když už mě nenechali dělat domácí úkoly." Vytáhl látkový uzlík ze svá kapsy u šortek. Na chvilku, když to přešlo do jeho vlastnictví, bylo to cítit konejšivě známě, jako sklepení. Jako Snape. Teď noční vzduch odvál pronikavou vůni rostoucích bylinek.

"Víš něco o pětilistech?" zeptal se, očividně měnil téma. Had překvapivě věděl, jak už tu, jak řekl strávil hodně času plazením kolem zahrady. Skoro ihned měly řady zasazené. Když byli hotovi, Harry zkoumal jejich práci světlem z hůlky.

"V dávných dobách je zasazovali nazí," řekl had, jak se mu pořád plazil po ramenou.

"Možná právě kvůli tomu měsíci," hádal Harry a vyvstanul mu obraz Snapea, jeho bledá kůže-Zvuk syčivého smíchu ho probral ze snění.

"Máš nejspíš pravdu," řekl had. Mise dokončena, dovlekli se zpátky do kamenné boudy a s uklidňující tíhou hada na svém břiše usnul.

Dalších pár dní se usadilo do pohodlného ducha. Někdy byl Harry sám, když se vzbudil; někdy ještě našel hada stočeného vedle něj. Ale bylo to hezké mít tam toho plaza každý večer, ačkoli se ta neobvyklá intimita už neopakovala. Harry si nebyl jist, jestli má být rád nebo ne.

Jednu noc po večeři nechal hada spát a rozhodl se, že dožene něco, co zanedbal. Mytí houbou bylo dobré na to, aby se s tím dalo žít obzvlášť s dobrým čistícím kouzlem, které znal a občasná koupel v jezeře. Jenže dneska chtěl něco víc.

Hagrid měl velkou dřevěnou vanu v kumbálu, takže Harry ji tam odtud dostal kouzlem po boku. Byla moc velká na to, aby se vešla do boudy, takže to nechal ve stínu kumbálu, dost soukromí pro jeho účely.

S hůlkou v ruce začal naplňovat vědro vodou z dobré pumpy, každý přenesl a vylil vodu do vany, až byl s hladinou vody spokojen. Jedno poslední kouzlo.
"Thermia," řekl jemně a lehká pára stoupala z vany. Nechal ji trochu vychladnout, zatímco se vřítil do boudy pro nerovnoměrné pevné po domácku udělané mýdlo a ručník. Pak venku ze sebe sundal oblečení a vklouznul do vany.

Slyšel už o mudlovských vanách s horkou vodou, ale tohle, říkal si, je lepší. Jemné zvuky noci z lesa ho konejšily. Pára rychle zamlžila jeho brýle, takže je pečlivě položil nahoru na kraťasy a znovu se opřel o okraj dřevěné vany a zavřel oči.

Někde mezi sněním a bděním cítil Harry něco, co ho lechtalo na bradavce. Uskočil od té strany vany a ihned zaslechl šplouhnutí a bublající syčení. Jedna ruka ohmatávala zemi vedle vany dokud nenašla hůlku.

"Lumos," řekl a byl si celkem jistý identitou viníka. Velmi mokrý a velmi nevrlý had se plazil nahoru po okraji vedle jeho prstů u nohou. Když už vylezl z vody, rozmotal se podél rozšířeného konce okraje a z ocasu mu jemně odkapávala voda do vany.

"Tak svádění prý ne," ozval se naštvaný sykot.

"O to ses pokoušel?" zeptal se Harry, stále se usmívaje. Položil hůlku zpátky do trávy.

"Nedopřával sis už několik nocí," odpověděl had. "Začal jsem si dělat starosti."

Harry se jemně zachechtal. Noc byla hodně teplá a on byl moc uvolněný na to, aby přemýšlel, jak divné bylo probírat jeho masturbující zvyky s hadem. "Není všechno jen o sexu," upozornil.

Plochá černá hlava se položila na tlustší okraj, blíž k Harryho hlavě. "Pro hady ano." Pak se trojúhelníková hlava zvedla, jako kdyby zvažovala. "Pokud nepočítáš tuhle pěči k přežití."

Harry upustil mokrou žíněnku na svůj hrudník a užíval si teplo oproti vnější teplotě. "Říkáš, že tě kazím?" Vyždímal látku a položil ji na nakloněnou hlavu, čímž vyvolal víc prskavých nadávek. Harry napjatě poslouchal, stále se usmíval nad obojím, nad urážkou a nad pokusy dostat žíněnku pryč.

"Máš docela dobrý slovník na hada," okomentoval. "Ale myslím, že ta věc s tou kozou je nemožná."

Korálkovité černé oko se na něj zaměřilo. "Vsadím se, že před týdnem bys to samé řekl o hadovi."

Když se Harry probudil další ráno, nebyl had nikde v dohledu. Oproti včerejšímu škádlení se jeho společník stočil vedle něj jako obvykle. Takže vědro v jedné ruce a sendvič ve druhé, vyšel Harry ven do teplého rána.

A viděl, jak k němu přes pozemky míří profesor Snape. Z nějakého důvodu, Harry cítil potřebu prchnout. Ale muž ho už spatřil, takže Harry stál jako přikovaný na místě.

"Pane Pottere," řekl starší muž jako pozdrav.

"Dobré ráno, profesore," řekl Harry. Jak to Snape zvládal vypadat takhle skvěle a klidně takhle brzo ráno?

"Přišel jsem sklidit pětilist," řekl medově teplý hlas, ale Harry se zamračil.

"Zasadil jsem je pouze minulý týden. Za úplňku-tak jste to řekl." Neviděl, jak by tohle mohl zpackat. Temné oči na něm spočinuly a Snapeova ústa se netrpělivě zamračila.

"Semínka byla okouzlena," vysvětlil Snape jako prvnímu ročníku.

"Aha," řekl Harry a docela se cítil jako v prvním ročníku. "Dobře." Položil na zem vědro a konzervu a toužebně se díval směrem na kamenné schody, kde doufal, že zachytí záblesk hada, ale schody byly pusté. "Tudy."

Snape šel vedle něj a ačkoli ani jeden z nich nemluvil, ticho napjaté nebylo. Harry nikdy nebyl dobrý ve společenské konverzaci a zdálo se, že Snape ji od něj nečeká. Teď, když už nebyl studentem, nemusel si vymýšlet výmluvy nebo vysvětlení. Teď to bylo jiné.

Došli až k obezděné zahradě a Harry je zavedl až k záhonu, kde zasadil listnatou rostlinu. Popravdě řečeno, vyrostlo to v luxusní listnaté svazky. Snape vytáhnul svou hůlku a malé nůžky, očaroval je tak, že byly větší než rostliny a začal sbírat. Harry se obdivně díval.

"To je teda kouzlo," řekl pravdivě. Pak si vzpomněl s kým mluví a vzhlédnul. Ale na hubené tváři byl lehký úsměv.

"Mé vlastní." Snapeovy oči sledovaly nůžky, hůlka napodobovala vznášející se ostří. "Naučím vás ho, jestli budete chtít."

Při zvuku slova 'naučit' Harry znovu pocítil zvláštnost téhle situace. Proč ho tenhle muž přiměl cítit se jako jedenáctileté dítě?

"To by bylo fajn, děkuju," řekl a potom už nepromluvil nikdo až do doby, kdy nechal Snape vsunout nůžky do své ruky a vytáhnul složenou látkovou tašku ze své kapsy, ohnul se a začal sbírat svazky. Ten had měl pravdu, vybavil si Harry, bylo to už moc dlouho, co si dopřával. Ohnutý Snape, dřepící, dlouhé elegantní prsty sbírající rostliny-každý pohyb si zmateně pohrával s jeho libidem.

Teď ne, naléhal na své hormony a věděl, že se znovu nahrnou později. Slíbil jim cokoli, pokud ho teď nechají na pokoji. Když Harry dokázal znovu racionálně myslet, uvědomil si, že některé věci se nikdy nezmění. Jako jeho touha v blízkosti Snapea.

Naštěstí se starší muž narovnal. "Výborná várka," řekl Snape, ačkoli si Harry nebyl jistý, jestli to byl kompliment nebo jen pozorování okouzlených semínek. Pak se na něj temné oči zaostřily. "Vybral jste výborné umístění." Oči se odvrátily od jeho tváře a porozhlédly se kolem zbytku zahrady. "Dobrá půda a perfektní světlo."

Tak tohle znělo hodně jako chvála. Škoda, pomyslel si Harry ironicky, nemohl ji přijmout. "Já er, měl jsem pomoc. Radu, mám na mysli," přiznal a myslel na hada stočeného kolem jeho ramen tu noc.

"Byl jste moudrý, že jste ji použil." Snape potěžkal tašku a pak se zastavil a znovu studoval Harryho. Pak se zhluboka nadechl, jako kdyby se na něco připravoval. "Dva týdny před začátkem školy má ředitel-shromáždění kde přivítá celý personál."

Harry zamrkal v překvapení, zatímco Snape říkal datum. "Samozřejmě jste vítán."

Byl jaksi těžké přemýšlet, co říct. Což bylo přesně to, proč musel říct, "Nemyslím si, ale děkuju."

Chvilka ticha. A potom, "Hagrid byl pozván každý rok a nikdy se nezapomněl objevit."

To ho Snape přemlouval?

"Jsem si jist, že pan ředitel by byl potěšen vás vidět, jelikož jste nebyl v hradu celé léto. Profesorka McGonagallová bude v tu dobu až také zpátky."

Přemlouval.

"Díky, ale--" začal, nejistý, jak vysvětlit, že takováhle věc by pro něj byla nepříjemná. Už teď byl ve Snapeově přítomnosti nemluvný. Mohl si jenom představit, jak by takové společenské sezení mohlo být trapné.

Elegantní rty se zúžily a v jeho temných očích se mihl podrážděný pohled. "Když to neuděláte pro Brumbála mohl byste to udělat pro sebe. Trávíte moc času tady o samotě. Společnost by vám prospěla."

Harryho ústa se dokořán otevřela. "To říká ten pravej," řekl bezmyšlenkovitě.

Něco se zablýsklo v těch nemrkajících očích. "Já jsem starší-o dost starší-a vybral jsem si svou samotu s jistou znalostí, že má společnost není vždycky--vítána."

Harry se snažil pobrat to nezvyklé přiznání. Snape, nicméně, nečekal na odpověď-odseklou či jinou.

"Jak chcete tedy. Já jsem splnil svou povinnost. Šest hodin ve sborovně, kdybyste si to rozmyslel."

Harry zíral na vzdalující se záda dlouho potom, co zmizela z dohledu.

Neviděl hada až do doby, kdy si udělal přestávku na oběd, a našel ho stočeného na sluncem zalité šedé skalce. Černá hlava se vyboulila jakoby na pozdrav.

"Jsem rád, že tě vidím pohromadě." Černé tělo sklouzlo ze skály a následovalo Harryho až pod zastíněné místo pod stromem. "Viděl jsem, jak si s ním dnes ráno odešel," vysvětlil had. "Nebyl jsem si jistý."

Harry rozbalil sendvič a nabídl kousek masa svému společníkovi. Ačkoli to nebylo téma, které by chtěl opravdu probírat, odpověděl pravdivě. "Oh, on by mi nikdy nic neudělal. Strávil hodně času tím, že můj zadek dostával z nebezpečí, aby udělal něco takového." Skončil tím, že celý rozhovor řekl hadovi včetně toho spíše neobvyklého přiznání.

Had dojídal kousek masa a mrsknul mlsně dlouhým jazýčkem. "Myslím, že bys měl jít."

Harry odněkud vytvořil poloviční úsměv. "Je to neočekávané." Had mrsknul jazýčkem znovu v definitní zasyčené formě plazí maliny. "Nemyslím si."

"Chceš toho muže vidět nebo ne? Není to důvod, proč jsi tu zůstával celé léto?"

"Vždycky řeknu něco pitomýho nebo vůbec nic. Neměl jsem tady zůstávat vůbec. Měl jsem odejít tak daleko, jak je to jenom možný."

"Díky," ozval se úsečný sykot a Harry se dolů nesměle podíval. "Jestli se ti ten muž líbí, měl bys mu to říct. A měl bys do toho hradu jít."

Harry nepřítomně utrhl trs trávy pod stromem. "No tak to by byla úžasná konverzace." Dělal, že drží v ruce šálek čaje. "Promiňte, profesore Snape-jen jsem tak přemýšlel. Těch posledních sedm let, co jste strávil nenáviděním mých vnitřností? Byla to jen maska, za kterou jste mě jinak chtěl ošukat?" U jeho kolena had syčel smíchem a Harry cítil, jak se mu nálada zlepšila. Bylo nemožné nesmát se, když se had směje.

"Byl by to začátek," poradil had skrz syčení, které podezřele znělo jako škytavka.

Tu noc Harry ani nepředstíral, že nebyl vzrušený, když se mu had motal nahoru podél nohy. Přehrál si ten krátký rozhovor se svým bývalým profesorem pořád a pořád v hlavě, když pracoval.

Pevný hadí ocas zabloudil do štěrbiny mezi jeho nohama a přejížděl po jeho vchodu skoro škádlivě. Harry, který se sám zpracovával, zasténal. Na jeho varlatech byl tlak, jak se kolem nich had obmotal, vyvolával jemný tlak, hnětl je. Když jazýček kmitnul na hlavě jeho penisu, Harry vyrazil boky dopředu a skoro, skoro vykřikl jméno. Jako předtím, Harry cítil jak je čištěn mlsnými pohyby.

Když skončil, had se uvelebil Harrymu na hrudníku a ten ho hladil po hlavě. "Myslel jsi na něj?" zeptal se.

"Jo," přiznal Harry, věděl, že nebylo třeba lhaní.

"Dobrou noc, Harry," ozval se tichý hlas.

"Dobrou noc, Snakeu." Harry ležel vzhůru několik minut. A pak, "Snakeu?"

"Hmm?" zeptal se ospalý hlásek a mírně zvedl hlavu.

"Na co jsi myslel ty?"

"Na tebe," přišla ospalá odpověď, když se hlava uvelebila zpátky na Harryho hrudník.

Harry se vlekl domů po druhé posledním červencovém dni, udělal so obvyklou prostou večeři a jak už bylo jeho zvykem, četl s hadem chvilku než zazýval a protáhnul se. Pak přešel k troubě a postavil si na čaj. Dlouhé hříšné tělo jeho kamaráda se vyšplhalo na linku, podíval se na vesele deokorovanou konvici a potom na Harryho.

"Čaj?"

Harry zvednul obočí a vyndal hrníček a šálek. "Dneska v noci zůstanu vzhůru o trochu dýl." Laskavě pohladil tu hlavu. "Nemusíš, jestli jsi ospalej."

"Proč?"

"Ukážu ti o půlnoci," řekl, zalil čaj vodou a nechal ho vyluhovat. "Pokud budeš vzhůru," dodal trochu vyzívavě.

"Budu vzhůru."

Tak se usadili zpátky do koženého křesla a přečetli další dvě kapitoly. Harry se ve čtení v hadím jazyce už dost zlepšoval. Pár minut před půlnocí znovu vstal a natáhl se pro hnědě zabalený balíček velikosti pěsti do chlebíku. Předtím než to otevřel to musel odčarovat. Uvnitř bylo trochu promáčknutý koláč k čaji bohatě politý čokoládovými kudrlinkami. Chvilku se hrabal v zásobním šuplíku a vytáhl malou svíčku, kterou zastrčil doprostřed. Když už byla skoro půlnoc, zapálil svíčku a položil ji na stůl, jak k němu had vklouznul, očividně zvědav.

O půlnoci si něco přál a zfouknul svíčku. "Všechno nejlepší, Harry," řekl jemně a pak se zakřenil na hada. "Jsi první osoba, teda, živé stvoření, které mi pomohlo oslavit."

"Jsem poctěn," odpověděl had a pak si prohlédl koláč. "Budeš to jíst?"

"Chamtivej plaz," pokáral ho Harry, ale rozbalil koláč, který koupil v Prasinkách, když tam byl naposledy jako student. Odlomil kousek a nabídl trochu hadovi.

"Mmm," řekl, jazýčkem kmital po kousku a pak po samotném obalu, který se promáčknul pod tíhou hada.

Další den dostal sovy od Rona a Hermiony, jednu od pana a paní Weasleyových, jednu od Hagrida a jednu od ředitele. Poslední obsahovala vzkaz, "doufám, že tě uvidíme toho dvanáctého."

"Jdeš, že jo?" zeptal se had. Harry zíral na svítivě barevné blahopřání.

"Možná na chvilku," řekl opatrně a cítil se šťastný na své narozeniny, poprvé strávené na vlastních nohou. Měla by to být osamocená doba, ačkoli samozřejmě měl pozvání od všech svých kamarádů, aby je navštívil. Pomohl hadovi, aby mu vyšplhal na ramena a posadil se do své obvyklé židle u ohně. Cítil nějaké šťouchnutí do ruky.

"K večeři jsi toho moc nesnědl."

Harry se opřel do vycpaného opěradla. "Mmm, nejspíš jsem unavenej ze svýho vaření." Začala mu docházet vajíčka a přemýšlel, že by měl zkusit nakoupit v Prasinkách a doplnit Hagridovy zásoby.

"Potom by možná bylo lepší jít na pár dní do hradu."

Harry obrátil oči v sloup, ačkoli z tohohle úhlu ho had mohl jen těžko vidět. "Nezačínej. Řekl jsem, že o tom popřemýšlím."

"Co je na tom k přemýšlení?" Záhyby se pohnuly v dost dobré imitaci pokrčení ramen.

Harry vstal a prohledával malou knihovničku zabudovanou ve zdi. Byla trochu nakřivo a knížky byly stejně tak nakloněny. Vytáhl tu, kterou hledal, kuchařku, která se skládala převážně z obrovských štosů pergamenu svázaných provázkem. "Možná bych mohl zkusit něco novýho," řekl, očividně měníc téma. Rozhodně nechtěl myslet na to, jestli uvidí Snapea.

Cítil, jak mu po ruce jemně klouzaly záhyby, pak pod kuchařku dokud svalnatá hlava nešťouchla do jeho klína. "Hmm, zní dobře," řekl had jasně vzrušeným tónem.

"Sakra, ty jsi ten nejnadrženější had, jakýho jsem kdy potkal." Natáhnul si nohu, čímž dal hadovi více prostoru. Čistě pro pohodlí, říkal sám sobě.

Ocas zakotvil malé tělo kolem Harryho nohy. "Koukám, že tobě to dlouho netrvá."

Harry se snažil ignorovat své vlastní tělo. "No, je mi 17, vlastně teď 18." Pomalé rytmické pohyby v jeho klíně ho rozptylovaly. Aspoň, že nemyslel na-- "Sakra, přestaň."

Slabé syčící zvuky. "Tvoje minus." Had se doplazil Harrymu na klín a svou trojúhelníkovou hlavou vyčuhoval zpoza okraje kuchařky.

"Takže," řekl Harry rozhodnutě, "Mohli bychom zkusit něco jinýho. Mohl bych vyhřát troubu. Něco upíct." Povzdechl si. "No tak, nekoukej se na mě takhle, snažim se tu být dospělý."

Špičatá hlava se na něj podívala, očividně nevrle. "Tak dobře. Co mi můžeš udělat? Něco s vajíčkama?"

Harry se usmál. "Jídlo je vlastně předně pro mě."

Had ho ignoroval, jeho hlava se zasněně pohupovala. "Volská oka jsou úžasná."

Harry přes tu těžkou knížku podrbal černou hlavu. "Jídlo a sex. To je všechno na co hadi myslej?"

Hlavička vyšla vstříc pohybujícímu se prstu. "Spánek je také velice vysoko na seznamu." Jedno korálkovité oko se zaměřilo na Harryho. "A ty mě nenecháš mluvit o jediné věci, o které bych chtěl."

Hlazení hada bylo velmi uvolňující. "Co?" Povzdychl si. "Jo tohle. Asi bych ti to mohl říct, nejspíš nepůjdu."

Had ze sebe vydal plazí podobu prskání. "Proč ne?" Podrážděně stáhl hlavu zpod Harryho hladícího prstu. "Myslel jsem, že bys aspoň řekl, že o tom budeš přemýšlet, jen abych byl zticha."

Harry pokrčil rameny, zavřel kuchařku a položil ji vedle židle. "Vypadá to, že to neudělám. Hele, když půjdu, stejně nakonec řeknnu něco stupidního a jeho poslední dojem o mě bude o nějakým stupidním děcku, který vždycky nesnášel." Had mu věnoval plnou pozornost. "Jestli nepůjdu, tak jeho poslední dojem bude o Tom Potterovi, který nezpackal Pětilist."

Dlouho si ho had prohlížel. "To je ta nejhloupější věc, kterou jsem kdy slyšel." Odmotal ocas a obplazil se výš kolem Harryho nohy. "Proč jsi si tak jistý, že řekneš něco hloupého? Nevypadáš hloupější než většina lidí, které jsem potkal."

"Díky."

"Se mnou mluvíš dobře," dodal had.

"To je jiný. Ty mě máš rád." Byla to pravda, pomyslel si Harry. Aspoň si nemyslel, že se had kolem motá jen kvůli jídlu. Nebo sexu.

Jestli se had mohl tvářit samolibě, tak tenhle ano. "Tak vidíš. Když s ním budeš mluvit, předstírej, že jsem to já. Snake. Snape. Je to podobné. I ve vašem jazyce."

Harry nevěděl, co na to říct. Sledoval, jak had zpátky vklouzává dolů po jeho noze a šťouchnul mu znovu do poklopce. "Můžeme?"

Ačkoli neřekl 'ano' roztáhl nohy. "Tak si to rozmysli. Jsi hladový nebo nadržený?" Rozepnul si kalhoty a vytáhl ven svůj penis. Jazýček vyklouzl ven.

"Jedno a to samé, když jsi had," řekl jemně a obtočil se kolem tvrdnoucího masa. "Myslíš na něj, když tohle dělám?"

"Jo," řekl Harry a
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one